Rozum

Třetí z řady povídek se odehrává na solární stanici č. 5 kdesi ve vesmíru. Powell a Donovan tam spolu s robotem CHTR-1 neboli Chytrouškem pomáhají zprovoznit stanici. Tento typ robota byl první, který se začal zajímat o svou vlastní existenci. Je velmi inteligentní, proto odmítá pochopit (přijmout fakt), že je sice silnější, chytřejší a odolnější než lidé, ale měl by být stvořen právě lidmi. Powell vysvětluje Chytrouškovi vesmír, Zemi, lidi i jeho poslání - má sám bez lidí obsluhovat celou stanici. Chytroušek odmítá uvěřit, že by nějaká tečka ve vesmíru měla průměr miliony kilometrů. Prostě nevěří, že ho stvořili, že existuje Země, vesmír i hvězdy.

Strana 66 a 67:

"Poslední dva dny jsem se věnoval usilovnému bádání," řekl Chytroušek, "a došel jsem k nanejvýš zajímavým závěrům. Vyšel jsem z jediného nepochybného předpokladu, který jsem se cítil oprávněn učinit. Existuji, protože myslím..."

"Ach, Jupitere," zaúpěl Powell, "robot Descartes!"

"Kdo je to Descartes?" zajímal se Donovan. "Poslyš, to tu musíme sedět a poslouchat toho ocelového maniaka..."

"Buď zticha, Miku!"

Chytroušek se nenechal vyrušit. "Okamžitě vyvstala otázka: Co je vlastně příčinou mé existence?"

Powell zaťal zuby, až mu na čelisti vystoupily svaly. "Nemluv nesmysly. Už jsem ti přece řekl, že jsme tě my dva smontovali."

"A když nám nevěříš," dodal Donovan, "tak tě klidně zase rozebereme."

Robot na znamení nesouhlasu pozdvihl své mocné paže. "Nic nepřijmu z donucení. Teorie musí být založena na rozumové úvaze, jinak je bezcenná - a to, že byste mě mohli stvořit vy dva, je v rozporu se všemi zákony logiky."

Powell zadržel Donovanovu již sevřenou pěst. "Proč si to vlastně myslíš?"

Robot se zasmál. Jeho smích zněl velmi nelidsky, byl to dosud nejstrojovější zvuk, jaký vydal. Ostrý a trhaný, pravidelný a nemelodický jako metronom.

"Jen se na sebe podívejte," řekl konečně. "Neříkám to nikterak hanlivě, ale jen se na sebe podívejte! Materiál, z něhož jste stvořeni, je měkký a chatrný, rychle se opotřebuje a unaví, je závislý na energii získané neúčinnou oxidací organických látek - jako třeba tohohle." Prstem opovržlivě ukázal na zbytky Donovanova sendviče. "V pravidelných intervalech upadáte do podivného bezvědomí a sebemenší změna teploty, tlaku, vlhkosti vzduchu nebo intenzity záření naruší vaši výkonnost. Vy jste jen zkušební vzorky!

Ovšem já jsem konečný výrobek. Využívám elektrickou energii přímo a s téměř stoprocentní účinností. Jsem zhotoven z pevného kovu, jsem neustále při plném vědomí a snadno odolávám i těm nejextrémnějším okolním podmínkám. Uvážíme-li tato fakta a samozřejmý předpoklad, že žádná bytost nemůže stvořit bytost dokonalejší, než je sama, je celá ta vaše směšná teorie k ničemu."

Donovan procedil mezi zuby nesrozumitelné zaklení a vyskočil z křesla, ryšavé obočí hrozivě zježené. "Tak dobře, ty plecháči, když jsme tě neudělali my, tak kdo tedy?"

Chytroušek vážně přikývl: "Správně, Donovane. Teď je na řadě tato otázka. Je jasné, že můj stvořitel musí být mocnější než já, a tak zbývá vlastně jediná možnost."

Pozemšťan na něj nechápavě zíral a Chytroušek pokračoval: "Co je tady na stanici středem veškeré činnosti? Čemu všichni sloužíme? Co vyžaduje veškerou naši pozornost?" Významně se odmlčel.

Donoval se zmateně obrátil na kolegu. "Vsadím se, že ten plechový šašek má na mysli samotný energetický konvertor."

"Je to tak, Chytroušku?" zazubil se Powell.

"Mám na mysli našeho Pána," zněla chladná, úsečná odpověď.

1. Může člověk vyrobit něco, co ho pak bude v mnohém převyšovat? Jak je to možné?
2. Jak zajistit loajalitu těch, kteří jsou silnější a v mnohém lepší než lidé?
3. Co když se tyto lepší bytosti proti člověk vzbouří? Jak se ochráníme?
4. Co když se taková silnější a chytřejší a odolnější bytost jen porouchá a stane se člověku nebezpečnou, co s tím?

Chytroušek se prohlásil za jediného proroka Pána a ostatní roboti se mu začali klanět místo toho, aby pracovali. Když to chtěl Donovan zarazit, roboti je zavřeli a znemožnili jim přístup do řídícího centra i strojovny. Aby to bylo napínavější, blíží se elektromagnetická bouře a oba inženýři mají hrůzu z jejích následků. Rozhodnou se tedy, že přímo před Chytrouškem sestaví nového robota, aby jim věřil. Ale neuvěřil. Z hlediska logiky je totiž možné cokoli, pokud se spojí víra a vhodný argument. Chytroušek ale následky elektromagnetické bouře zvládl skvěle. Splnil tak dokonale první zákon, přestože neplní druhý zákon. Jen si myslí, že slouží Pánu. Když inženýři odjížděli ze stanice, Chytroušek se s nimi přišel rozloučit. Byl přesvědčený, že ti dva umírají. A bylo mu jich líto.